Co tě nezabije, to tě posílí!

Tak, přátelé – hlásí se k vám Pavla. Ještě jsem nespáchala žádný článek, tak se to musí napravit. Napadlo mě udělat takovou malou review (pro neangličtináře: čti revjů – posudek, recenze) zdejšího školství. To proto, milí čtenáři, abyste si nemysleli, že tady jenom paříme. Mám tedy před sebou úkol nějak objektivně zhodnotit zdejší školství. Prosím, berte to trochu s nadhledem, vždycky v tom budou nějaké subjektivní dojmy.

Americké univerzitní školství je přesný opak toho našeho českého – a nikdy jsem netušila, že řeknu, jak si toho našeho bezplatného vzdělání vážím. Platí se tu nejen extrémní školné, ale i neskutečné pálky za knížky, za individuální kurzy, za půjčený materiál, dokonce za kovovou jmenovku na tričko nebo 105 doláčů za „pohřební“ ošacení do sboru. Jó, s těmi knížkami to je sranda na entou. Učitelé vyžadují ty nejnovější edice (a jakmile je člověk nemá, letí z kurzu, aniž by se stihl rozloučit). Knížky jsou tu předražené – každý Američan za ně zaplatí za semestr v průměru $400. Nejvíc jsem je tu naštvala tím, že jsem si pár kapitol okopírovala. Panebože! To je přece proti zákonu, porušuji jejich slavné copyrights. Takže viva la Republica Czecha a portály Ulozto.cz a rapidshare. My už naštěstí knížky máme – ale většinou tak jednu do dvojice nebo do skupiny. No a noty? Ani u not neexistuje, abychom si je – byť pro studijní účely – kopírovaly.

A teď k samotným hodinám: je to opravdu změna o 180 stupňů. Americké hodiny probíhají tak, že na začátku dostanete sylabus, kde už dopředu víte, co na každý den udělat, připravit, napsat, a kdy se budou psát testy. Učitelé to tu striktně dodržují a za to mají u mě velké plus, protože v Čechách se neustále vymlouváme ve stylu: „A já úkol nemám, a já to nevěděl, a já tu nebyl.“ Nebo naopak učitel dělá podmínky za běhu. Tady fakt mají učitelé nalajnovaný každý den. No - jejich úkoly jsou pro nás ale trochu nepochopitelné. Na každou hodinu musíme z každého předmětu přečíst minimálně kapitolu o 40 stranách, relevantní články a jiné čtecí materiály a pěkně je shrnout, nebo udělat synopsi nebo dokonce napsat esej s vlastními plky. Je druhý týden a já už mám za sebou 4 eseje z lingvistiky, 3 synopse z hudebky a výpisků plné sešity. Holky jsou na tom samozřejmě podobně. Pak se chodí do školy jenom proto, aby se o načtených materiálech DISKUTOVALO. Ano, Američani jsou mistři diskuze. Kupříkladu včera se po dobu padesáti minut bavili o tom, jak má vypadat klima třídy a vyšel z toho závěr, že když je přetopeno a bordel, děti se špatně učí. Ano – dospěli po padesáti minutách diskuze k šokujícímu závěru!

Jelikož každá navštěvujeme jiné hodiny a máme jiné zkušenosti a dojmy, pokusím se to nějak sesumírovat. Společně navštěvujeme hudební vzdělávání pro Elementary Schools. Tam se překvapivě jenom čte, píše, čte, píše, diskutuje a píší testy. Také společně chodíme na ESLG (pro neznalce – kurz angličtiny jako cizího jazyka), kde se začínalo americkými idiomy, šlo se přes frázová slovesa a slovní druhy, až jsme prozatím skončili někde v předminulých časech. Jako (doufám) budoucí učitelka angličtiny musím říct, že tady je všechno špatně. Nepřijde mi moc rozumné učit cizince cizí řeči tím, že jim budu číst sáhodlouhé anglické slovníkové popisy. Takže místo toho, abyste se dozvěděli v praxi, co je to příslovce a jak funguje ve větě, dostanete vědecký výklad, kterému nerozumí snad ani přednášející. Aspoň, že je to fajn chlap – musíme ho pozvat na nějaký pivko, myslim, že tam by se mu to dalo nenápadně říct, že by měl trochu změnit styl vyučování.

A když jsem u toho zvaní na pivko. Je tu jedna věc, která je skvělá. Učitelé mají možnost jednou do týdne vytáhnout jednoho nebo dva studenty na oběd (a teď pozor: na účet univerzity!) A tak se stalo, že jsme včera (rozumí se tím Lucka a já) šly s panem učitelem na oběd. Je to úžasný a charizmatický chlap, mající kořeny někde ve Španělsku a Mexiku. Řešíme s ním přestup Lucky od jedné velice arogantní učitelky klavíru právě k němu. Koneckonců, nezaplatily jsme si každý 250 dolarů za to, aby nás předmět nebavil, že ano. Já tohoto španělského učitele mám od samého začátku a lepší hodiny klavíru si neumím představit.

Taky s holkama společně navštěvujeme hodiny improvizace – to je boží! Američani s jazzem v krvi nás učí hrát jazz! Yess! A představte si, že na nástroje, na které běžně nehrajeme. A tak si osaháváme basu, vibrafon, kytáru a učíme se jazzový klavír. To nás fakt moc baví, tam se po celém tom náročném týdnu skvěle odreagujeme a je to konečně i nějaký praktický předmět.

Tak milí čtenáři, já už budu končit. Musím se jít zase připravovat do školy. Snad jsem tento článek nenapsala jako nějakou hrůzu nebo naopak jako absolutní leháro. Opravdu tady makáme (vidíš to, mami?)  a denně chodíme spát totálně grogy. Přeci jenom chodit od pondělka do pátka do školy (většinou až do večerních hodin) a vnímat pořád v angličtině – je makačka na bednu. Ale jak se to tak krásně říká: „Co tě nezabije, to tě posílí!“ Tak já pádím… uááááá