Období: září 2013

22. září jsme vyrazily autem na jednodenní výlet do Maconu. Nejprve jsme navštívily Indiánský festival a zatančily indiánský ptačí tanec. Vlastně jsem k ptačímu tanči přišly nevinně, příhlásily jsme se jako dobrovolnice, ale že budeme běhat před davy diváků jako slepice s tanečníky, jejichž průměrný věk je 12 let, to jsme netušily.  číst dál

7. září jsme se vydaly s International Clubem do Atlanty. (International Club je organizovaná parta lidí, kteří letos také začínají na univerzitě a jsou z celého světa.) Ráno jsme se všichni shromáždili, podepsali dva tisíce pět set dvacet sedm papírů o odpovědnosti a bezpečnosti, aby se mohlo razit směr Atlanta (školním klimatizovaným autobusem). číst dál

Je 21.9. 2013, což znamená, že je v České Republice první podzimní den. Naši nejbližší nás však informovali, že počasí zrovna neodpovídá barevnému a teplému podzimu, na který jsme v září obvykle zvyklí. K nám do Milledgeville už také pomalu, ale jistě přichází podzim. Rána i večery jsou poměrně chladné a už zde máme jenom kolem 25 stupňů  číst dál

Držela jsem se statečně celé 3 týdny. Ve škole je pěkná zima. Sice na nás každý nevěřícně kouká, ale nosíme si do vyučování svetry a šály. Spolužáci i učitelé totiž obvykle nosí šaty nebo trička s krátkým rukávem a dokonce v herectví běháme na boso a sedí se na zemi. (Proč taky né, že?) Jóóó a vzácný exemplář, který nesmí chybět žádné americké dívce: jsou ŠORTKY. Pozor! Takové šortky to není jen tak! To byste nevěřili, jak a k čemu všemu se dají využít. Nejen do školy, ale také na procházku do města, večer pak na diskotéku a klidně i na koncert, čehož jsme byly svědky . Takže kdo chce být IN, musí mít šortky. číst dál

Po pár dnech okupování Milledgeville se Ajda a Lucka vydaly na první americkou mši do nedalekého katolického kostela. číst dál

Díky naší úžasné studijní koordinátorce  Libby jsme zjistily, že žije v Milledgeville rodina, která pochází z Čech a chtěla by se s námi setkat. Slovo dalo slovo a byly jsme pozvány, abychom u nich strávily odpoledne. Vyzvedl nás super bourák a dovezl na sídlo jak z Dalasu. Dům u jezera a ve dveřích se usmívala prima rodinka. (Později jsme se dozvěděli, že se přistěhovali v r. 1989 se 100 dolary v kapse a vše vybudovali od píky. To byl možná důvod jejich skromnosti a schopnosti vážit si toho, co mají). Pohostili nás výbornými krevetami, sýry, ovocem a vínem…Ukázali nám dům i jejich domácího miláčka – obřího hada  - a pozvali nás na jezero. číst dál

Tak, přátelé – hlásí se k vám Pavla. Ještě jsem nespáchala žádný článek, tak se to musí napravit. Napadlo mě udělat takovou malou review (pro neangličtináře: čti revjů – posudek, recenze) zdejšího školství. To proto, milí čtenáři, abyste si nemysleli, že tady jenom paříme. Mám tedy před sebou úkol nějak objektivně zhodnotit zdejší školství. Prosím, berte to trochu s nadhledem, vždycky v tom budou nějaké subjektivní dojmy. číst dál