Je 21.9. 2013, což znamená, že je v České Republice první podzimní den. Naši nejbližší nás však informovali, že počasí zrovna neodpovídá barevnému a teplému podzimu, na který jsme v září obvykle zvyklí. K nám do Milledgeville už také pomalu, ale jistě přichází podzim. Rána i večery jsou poměrně chladné a už zde máme jenom kolem 25 stupňů 
Řekly jsme si, že musíme využít posledních teplých dnů a vyrazíme si na výlet k moři. Hned ráno jsme se vypravily do nedaleké půjčovny aut, kde jsme si půjčily auto značky Chevrolet.
Směr a cíl byl jasný – Savanna Beach. Za volant usedly ty nejzkušenější a nejodvážnější řidičky Ivča a Pája. Ještě je však třeba dokoupit benzín. Vyjíždíme tedy směrem k benzínové pumpě a zde přichází první vtipná situace. Benzínových pump je zde sice nepřeberné množství, avšak dostat se k nim je kumšt. Silnice jsou zde většinou dvouproudové a pumpa stojí naneštěstí většinou v protisměru naší cesty. Nabízí se zde otázka: „Jak se k nim dostat?“ Jednoduše jsme to vzaly přes plnou čáru do protisměru a v domnění, že jedeme správně, jsme suverénně odbočily na benzínovou pumpu. Spletly jsme si však odbočku a místo na pumpu jsme odbočily do vjezdu autoprodejny značky Hyundai, která se nacházela hned vedle, zrovna probíhaly oslavy pouze pro majitele aut této značky. Hned po zaparkování k nám přiběhly tři nastrojení pánové středního věku a v ruce držely balónky. Když viděly v autě Chevrolet pět usměvavých, ale zmateně hledících Češek, přehodily své mimické svaly zpět na pozitivní ,,American smile“ a vše jim bylo jasné.
Snažily jsme se od nich zjistit, zda žlutý pruh uprostřed s šipkami, oddělený z obou stran plnou čárou, je opravdu odbočovací pruh, zda ho máme využít i při výjezdu. Nejprve se nám chechtal, jestli máme vůbec řidičák. A potom poradil, že ano, že je to výjezd a žluté plné čáry můžeme v klidu přejet.
Cesta i počasí nám zatím vychází skvěle. V autě panuje dobrá atmosféra a posloucháme, jak jinak, než americké country písničky. Navíc naše Pája ještě nikdy v životě nebyla u moře a tak se strašně moc těší. My se samozřejmě také moc těšíme. Zdárně jsme dojely na místo zadané v GPS a při vystupování z auta cítíme mořský vzduch. Je před námi dřevěná lávka a za ní už se ozývá šplouchání mořských vln. Nemůžeme se dočkat. Sláva jsme u moře!
Po úžasném vykoupání naše kroky následují do centra města, které není nikterak veliké. Obcházíme různé krámečky, kupujeme pohledy, suvenýry a Terka shání sluneční brýle. Když už však vstupuje, neúspěšná v nákupu, do šestého obchodu, začíná se rozčilovat a nadávat česky nahlas v domnění, že jí nikdo nerozumí: ,,To je hrozný, co to je za tvary? To jsou strašný šunty!“, a právě na ono slovo šunty zareagovala kolemjdoucí slečna a odvětila: ,,Jé, vy mluvíte česky?“ Dozvěděly jsme se, že se jedná o studentku z Brna, která je zde na ročním výměnné pobytu! Udělaly jsme si společnou fotografii.
Prošly jsme se také po místním mole, na kterém seděli rybáři. Jeden právě vytahoval z vody, kde jsme se před pár hodinamy koupaly, úlovek. Malý ŽRALOK! 
...Po celodenní koupačce a řádění ve vlnách se žraloky nám úsměv zmrzl.
Náš výlet se, tak jako den, pomalu chýlil ke konci. Co by to však bylo za výpravu nedát si u moře něco pořádného k snědku? Ani né tak naše kroky, jako spíše hlad nás vedl po stopách úžasné vůně ze zdejšího vyhlášeného fast foodu. Jdeme na hamburger a hranolky.
Spokojeně najedené nasedáme do našeho autíčka a jedeme zpět do Milledgeville. Byl to moc krásný den, za který jsme všechny moc vděčné! 
2024 ©